Milá Katko, máme podobný problém o jakém píšeš. Náš Míša se choval úplně stejně, doteď je to problém, ale pozvolna se zlepšuje. Co bych ti mohla poradit z vlastní zkušenosti: mezi děti aby skutečně chodil často i se "společenským" tatínkem, jak vám radí odbornice - poznala jsem, že pokud je náš syn s tatínkem, chová se o něco uvolněněji - manžel je také ta "společenštější" polovina a mám pocit, že já na syna přenáším určitou nejistotu a stísněnost, kterou sice sama překonávám, ale někde tam je-a to nejen proto, že sama se mezi lidmi také dodnes necítím nejlépe(samozřejemě jako dospělá to více méně zvládám), ale i proto, že mám jisté obavy, jak se bude malý chovat a jestli není "po mně". To všechno může situaci dítěti znesnadňovat, i když se opravdu moc snažíme být "v pohodě", dítě vycítí ledacos. A další zkušenost: našla jsem si kamarádku v baby klubu se stejně starým dítětem, s kterou se pravidelně vídáme a musím říci, že si na sebe kluci zvykli a kontakty s ním jsou bez problémů. To mu umožnilo poznat jiné dítě(do té doby byl jen mezi dospělými) a poté v kolektivu pokud jsou spolu, je méně plachý a tak se vlastně učí navazovat kontakty s jinými dětmi díky kamarádovi. I když musím přiznat, že nesmělý a stydlivý je stále a je to asi opravdu otázka genů, jak píšeš. Jen pro ně bude těžší se naučit tento problém zvládnout a my jim v tom musíme pomoci třeba "otužováním" mezi vrstevníky. Věř, že vše se bude, možná pomaleji ,možná ze dne na den, ale určitě měnit k lepšímu.