Zažila jsem u rodičů cosi podobného. S tím, že mě prostě nepustili absolutně nikam. Vyřešila jsem to internátem na střední škole. Bohužel jsem se ve dvaceti vdala, abych se zbavila toho věčného vězení a povinností. Spadla jsem z bláta do louže. Vzala jsem si první známost. A byla doma na mateřské, odříznutá od koníčků a přátel. Ty manžel totiž neměl a já se musela přizpůsobit. Dnešním mladým nic takového asi nepřijde na mysl. Mají daleko jiné vyhlídky. Své děti jsem myslím vychovala v odpovědnosti za sebe samé. Nepoužívala jsem zákazy. Ať na všechno přijdou samy! Hodně jsem si s nimi povídala, ale neomezovala je. I když mě kolikrát dopálily, nebo jsme se neshodli. Vím, že to je těžké, ale prostě to vydrž. Studuj, ať máš ukončenou školu, najdi si brigádu, našetři si, a prostě vypadni. Dnes je možnost podnájmů daleko běžnější a budeš si dělat, co budeš chtít. Nezbyde Ti, než to vydržet. Pracuj na sobě, ať toho co nejvíc umíš pro praktický život. Vzdělávej se, čti, atd. Nauč se, co budeš potřebovat, doma u vašich. Bude se ti to hodit! I to hloupé vaření! Myslím, že Ti nezbyde nic jiného. Má odpověď se Ti asi líbit nebude. Hned bych s Tebou měnila! Právě mi končí manželství a já bydlím prvně v životě sama! držím Ti palce.