Ahoj Magdaléno,

kolo jsem vyzkoušela asi v 18. týdnu těhotenství (dokonce po amniocentéze). V některých příručkách se píše, že kromě chůze, plavání a těhotenského cvičení je vhodným sportem pro těhotné ženy i rekreační cyklistika. Svůj nápad jsem prodiskutovala s paní doktorkou, která po kratším váhání nakonec souhlasila s tím, že budu jezdit jen po rovném, dám si pozor na pády a při sebemenší únavě toho okamžitě nechám.

S manželem jsme vyjeli na tři dny na Třeboňsko. Jenže – dokonale rovný terén tam je jenom na silnicích první třídy; lesní asfaltky jsou sice bez motorizovaného provozu, ale pořádně drncavé. Chce to při přejezdu každé nerovnosti vysednout ze sedla, stoupnout do pedálů a zároveň povolit ruce i nohy, aby do břicha nepřecházely žádné otřesy. A při vidině sebemenších problémů slézt a tlačit.

Výlety se konaly ve stylu „paní radová s paní lékárníkovou na velocipédu“. Z neustálých přejezdů nerovností a obavy z pádu (jezdím v klipsnách, které za jiných okolností považuji za bezpečnější než jízdu bez nich) jsem byla dost fyzicky i psychicky vyčerpaná, tak jsem tento sport po dobu těhotenství zavrhla a zůstala (prakticky až do porodu) u té turistiky, plavání a cvičení.

Myslím si, že jízda na kole by v bezproblémovém těhotenství sama o sobě asi nevadila, ale okolnosti, za jakých se provozuje, mohou být dost rizikové. Jestli to chceš vyzkoušet, tak si na sebe dej pozor.

Martina