Dobry den, Jitko,
jestli mohu, napisi Vam svoji zkusenost, treba Vas trochu povzbudi.
Mam chlapecka 2 roky a holcicku 7 mesicu. Syn byl vytouzene dite. Tesila se cela rodina, vsichni me opecovavali, byla jsem stastna a naprosto v pohode. Maly se narodil planovanym cisarem a v terminu, ale tim to koncilo. Plakal a plakal,nevydrzel sam ani chvilicku, zkratka docela des. Zklidnilo se to az asi v roce, (ted je to uzasny a moc sikovny kluk, ale ten rok byl opravdu narocny). Kdyz jsem zjistila, ze cekam druhe dite, uz takove nadseni nepanovalo. Hrozne jsem se bala, jak to s malym dohromady zvladnu, a pak mi tezce onemocnel otec, ktery vzapeti zemrel. Aby toho nebylo malo, vypadalo to, ze dite bud mit Downuv syndrom, zkratka des. Rikala jsem si, ze se najednou cely svet zblaznil a porad jen plakala. Vsichni mi rikalali, jak mala bude plakat a jak ji to ovlivni. A co myslite? Je uzasna. Krasna zdrava hrozne sikovna a usmevava holcicka.Place minimalne, v pul roce uz lezla, je hrozne vnimava a sikovna po vsech strankach, zkratka takove nase slunicko.A kdyz nekomu povidam, co si prozila jeste nez se stihla narodit, nikdo mi neveri. Pry je to maly zazrak. Zazrak? Mozna, ale ja takovych podobnych znam ve svem okoli hned nekolik.
Preji Vam krasne a sikovne miminko a at se Vam dari. Mejte se pekne. Eva