Mám podobnou zkušenost. Dcera začala chodit do školky letos v lednu. Bylo to o to složitější, že se jí zároveň narodil sourozenec. Najednou bylo všechno jinak. A najednou jsem byla stále vyžadována - se mnou se chtěla oblékat, chodit na záchod, smrkat... Chápala jsem to, a tak jsem jí v případě, že to bylo možné vyhověla. V době, kdy jsem například kojila mladší dceru jsem jí ovšem řekla, že momentálně nemohu a bu´d ať si dojde například na WC sama a nebo bude muset počkat... nenesla to moc radostně. Časem ale se to upravuje. Jednak ji motivuji tím, že je už fakt velká holka, když si umí obléknout a zapnout tu složitou sukni. Jednak to zkouším i hrou. Kdo bude dříve oblečený? nebo Schválnš, jestli až přijdu do pokojíčku, bude už převlečená? A pak jsem moc překvapená, jak je šikovná. ... Takže jsem zvolila spíše takový pozvolný způsob, protože si myslím, že to lépe přijímá než kdybych ji nechala hodinu hysterčit. Občas jí i pomohu a jdu s ní třeba i na záchod a myslím, že je klidnější, že se ujistila, že když potřebuje, jsem jí k dispozici a že ta změna nebyla tak hrozná... :-) Nyní už se obléká úplně automaticky sama.