Ahoj Terrezo


máme Anežku více méně náhodou. S Elinkou to bylo jasné okamžitě - bylo to první jméno, které jsem navrhla a manžel s tím hned souhlasil. Já to jméno měla tak nějak vybrané od doby, kdy mi bylo 18 a setkala jsem se u jedněch známých s paní asi 30 let, která měla dceru (8) na vozíku. Obě byly Elišky a mně se hrozně líbil jejich vztah. Ta maminka si (tenkrát - za totáče to nebylo vůbec jednoduché) vybojovala, že bude mít Elišku u sebe a do školy ji do ústavu bude dovážet. Snažila se, aby se ta dcera naučila všechno, co jiné holky a třeba když vařila a něco zapomněla koupit, tak jí řekla "Doběhni mi pro mouku". Prostě nedělala z ní nic extra, jak bylo v té doba zvykem. A tím asi taky vznikl ten jejich vztah - takový kamarádský spíš než rodičovský. A mně se to moc líbilo.
Když jsme vybírali jméno pro tu druhou, tak jsme rozhodně chtěli jméno české. Vzhledem k tomu, že Elince už bylo 9, tak měla taky poradní hlas. Každý jsem napsali 3 jména a shodli jsme se pouze na Anně. (Já moc chtěla Kristýnu, manžel Blanku, taky se nám líbila Dagmar). Jenže já měla termín 25.7. a to by bylo den před sv. Annou. A tak jsme si říkali, že by měla svátek i narozeniny současně :-((. No a Anežka není od Aničky zase tak daleko, tak jsme napsali Jakuba a Anežku......
Asi došlo k omylu, protože Aninka je takový ďáblík, že měla být kluk. Elinka je klidná, rozumná a byla s ní odmala pohoda - tahle nám to dává sežrat i s úroky. A navíc si ani nemohu stěžovat, protože ten ďáblík je po mně. :-))))
Do školy jdeme, byly jsem u zápisu v jedné ze dvou místních škol - výběr tu moc nemáme, ale tahle se nám zdá taková progresívnější, Mají mladého ředitele a hodně mimoškolních aktivit (sbor, sportovní možnosti, taneční kroužky) a to bude pro Aninku asi to pravé. Elinka chodila na tu druhou školu, protože před těmi 9 lety byla ta zase modernější (tady, co bude chodit Aňa byl starý dědek ředitel a bylo to tam jak za totáče, div, že si neříkali „soudružko učitelko"). A pro Elinku jsme zase museli vybrat školu studijně náročnější - je vyloženě studijní typ. Šla od 11 na gymnázium, dojíždí 18 km do Strakonic a je tam moc spokojená. (A skromně musím poznamenat, že i moc dobrá :-))) ). S Aninkou mám ze školy hrůzu, chvíli na místě neposedí, pořádek si v hračkách nejen neumí udělat, ale ani ho neudrží. Baví ji zpívání, tanec, pohyb, kreslení, hádanky, jazykolamy.... Ale všechno chvíli. Už teď je mi její učitelky líto :-)))

Jejda, já napsala úplný román - budu končit, a měj se fajn

Simča