Ahoj Ivo,
dělají to i na ulici. Hlavně Alan, s Darkem už je to teď trochu lepší. No, a když se to povede oběma najednou... Už asi 2x nebo 3x to bylo tak zlý, že jsem fakt čekala, kdo na mě zavolá policajty, že ty děti kradu - nedivila bych se, protože to by totiž nemohlo vypadat jinak. Představ si dítě, který je úplně šílený, ječí na celý kolo (evidentně s cílem řvát co nejvíc), zmítá se od mantinelu k mantinelu, Ty ho držíš za ruku (celá vyděšená, že se vezmítá pod auto), ono se ti prstíčkama snaží tu ruku rozevřít, mlátí Tě, kope Tě, a celou tu dobu ječí a ječí... Já to vidět, tak snad fakt ty policajty volám, a lidi se na nás teda dívali dost divně, pár jich i přišlo blíž a "zkoumali" nás. Nakonec nás nesebrali :-), ani jednou. Nejhorší to bylo, když tohle předváděli oba najednou a já jsem navíc byla těhotná - ale to zase asi nikdo nepředpokládal, že je kradu (proč taky - s tím pupkem), tak to zase byla výhoda. Ono to takhle zní děsně, ale jestli to bylo 2-3x za těch skoro 7 let, co Darka máme (v červenci mu bude 7), tak to zase není až tak zlý. Jo, a Doře jsou 3 měsíce. Alanovi 2,25, kvůli tomu jsem v této diskusi :-).
S tím uklidněním se je to u nás tak - mám dojem, že čím starší dítko, tím méně často se vzteká (asi proto, že ví, že to nepomůže, takže to dělá fakt jenom tehdy, když "ho to přemůže"), ale zase o to delší to pak je (přičítám to tomu, že to dělá fakt až v naprostý krizi, a tím pádem se moc rychle uklidnit nemůže). Neplatí to ale stoprocentně, onehdy nám zrovna Alan předvedl takovej záchvat (nechtěl na noc plínku, přitom si na nočník dojde pouze tehdy, když má holej zadek, už jenom slipy způsobí, že si ani nevšimne, když se počurá, natož aby si řekl dopředu), že se uklidňoval snad 20 minut, to teda bylo příšerný. My jsme prý oba s manželem taky byli vzteklý děti, tak aspoň víme, "po kom to dítě je" :-).
Nedělá mně problém nevyhovět, já bych pak totiž asi nerozdejchala, že jsem byla k něčemu donucena takto nevybíravě, vlastně vydíravě. Asi je to povahou, já mám zase problémy s jinejma věcma, poslední dobou např., jak je těch dětí víc a su nevyspaná a tak, mně dělá problémy neječet na ně bezdůvodně a neplácat je za každou pitomost (nejsem proti plácnutí v odůvodněných případech, ale bojím se, že poslední dobou mně spíš "ujíždijou nervy", než že bych rozpoznávala ty odůvodněné případy). Každej holt máme svý silný i slabý stránky.

Ahoj

Žaba