Beo, díky za reakci. Pomohla mi. Jsem ráda, že mě někdo i pochopí a neodsuzuje. Je to složité, ale zatím se tím nějak prokousáváme. Snad to někdy skončí. My si už ted připadáme skoro jako manželé, denně si píšeme nebo voláme, když to jde, jsme spolu alespoň pár minut. Stačí mi, že ho alespoň vidím, že si spolu popovídáme, že mě obejme a hlavně, že vidím, že i on se snaží, bolí ho, že nejsme spolu. Dává mi tak nějak chuť do života. Ale nezbývá nám nic jiného, než čekat a věřit, že se to naše přání splní.