Tohle přesně je věc, která mě teď trochu trápí u dcery: její osamostatňování se X její bezpečnost a moc by mě potěšilo, kdyby se tu na toto téma rozběhla nějaká diskuse. Myslím si, že nejsem nijak úzkostlivá matka a co se fyzických aktivit týče, nikdy jsem o děti strach neměla (to spíš babičky, když viděly, co děti provádějí na prolézačkách apod). Horší jsou ta ostatní možná nebezpečí. Dcera nedávno měla jet poprvé sama autobusem ze školy. Je ve 2.třídě, vozíme ji obvykle autem a teď měla jet asi 10 min městským autobusem, přičemž na zastávce, kde měla vysedat, jsem ji čekala, aby nemusela sama přes 4-proudou výpadovku. Nedovedete (nebo asi spíš dovedete) si představit, co vše se mi honilo hlavou (že ji někdo přepadne, odvleče, násilím vtáhne do auta, zatímco bude čekat na zastávce atd.) Samozřejmě, že dcera ví, že se nesmí bavit s cizími, nic si brát, trochu ji trénuju třeba při nákupech, ale stejně jsem celé dopoledne nemyslela na nic jiného. Ona, i když se trošku bála, byla patřičně pyšná, přirozeně.
Takže teď se snažím vyvažovat snahu o její samostatnost na jedné straně a snahu o to, co nejvíc ji ochránit, na straně druhé. A bude hůř ...