Milá Šárko, chci Tě jen povzbudit, aby ses dokázala vzepřít a říct si, že Tvoje dítě je pro Tebe to nejdůležitější. Je to moc těžké, ale stojí to za to. Já taky znám ten pocit, když jsem se držela a koukala na to, jak tchyně dělá s malou věci, které se jí evidentně nelíbily, ale nechtěla jsem se jí nějak dotknout a manžel to taky vždycky bagatelizoval (asi jako ten Tvůj, slovy no co, vždyť se jí nic tak hrozného neděje...). Pak jsem si řekla dost, srabe, je to přece Tvoje dítě a záleží Ti na jeho pohodě víc než na uražených ksichtech tchýně. A je klid, jsem opravdu šťastná a hrdá sama na sebe, že jsem svojí holčičku "ochránila". Moc Ti držím palečky, abys dokázala tchýni, když si prcka VYŽÁDÁ na noc říct "ne, Lukášek bude spinkat doma".
Hodně síly!!!
Předchozí