Tak mě napadlo, že já se řadím už drahně let mezi skeptiky, nejsem prvoplánová optimistka, i když z hodně dlouhodobého hlediska doufám vždycky v to lepší, vidím nějakou naději, zatím jsme jako lidstvo nakonec vždycky přežili, i když často jen o fous a s nezměrnými oběťmi. Skeptik jsem asi spíše z krátkodobého hlediska - že bych nadšeně vždy věřila v to lepší, to asi ne. Takže třeba když vezmu politickou situaci, tak tam jsem skeptik. V soukromí jsem optimista v tom smyslu, že tam se můžu lépe přičinit o to, aby se např. vztahy s nejbližšími vyvíjely dobrým směrem. Nemůžu to samozřejmě zařídit na 100%, ale ta šance je vyšší než v celospolečenských nebo celoplanetárních rozměrech. Jak to máte vy?