To je zajímavý, Evelyn. Mně to vyprávění (nemnohé) o druhé světové neznělo jako husiti. Důlek po kulce na dědově paži byl velmi současný a bylo mi zřejmé, že ten střelec nejspíš taky ještě žije. Byla to pro mě sice dávno ukončená, ale "živá" válka. V paměti současníků. U svých dětí mám také pocit, že totalitu nevnímají jako středověk, ale jako mládí svých rodičů, tedy celkem plasticky.