Mně se líbí jedna pasáž v Nekonečném příběhu od Endeho. Ten kluk tam v té Fantazii objeví motýly nebo nějaké takové tvory, kteří stále pláčou a ty jejich slzy krystalují a časem jsou z nich krásné průsvitné paláce a fluoreskuji a jsou vidět jen v noci, tak nějak. A jemu to přijde líto, tak je změní na veselé bytosti a je to katastrofa, jsou z nich jen takoví zmatení taškáři, co se všemu řehní a bláznivě poletují a žádné křišťálové paláce nestaví.