K žádným interiérovým dveřím nemáme klíč (ani zámek, když na to přijde). Jedinou výjimkou je jeden záchod, tam klíč existuje, ale není v zámku (kvůli malým dětem, aby se náhodou nezamčely a neuvízly tam) a jediný, kdo ho používá jsem já... jednou za uherský rok, když si chci být extra jistá, že mi tam nikdo nevleze.
Jinak teda na záchodě moc nezavíráme ani když ho používáme jo, jsme ta rodina, kde je nám celkem fuk, když slyšíme jinýho člověka čůrat.
Jinak se nezamykáme nikdo nikde, jasným znakem "nerušit" jsou u nás zavřené dveře. Třeba u koupelny je jasné "zavřeno - někdo dospělý je ve vaně, otevřeno - volno".
Jinak se před sebou celkově moc nestydíme. Převlíkáme se v ložnici s otevřenými dveřmi, děti v pokojíčku, a nikomu nevadí se u toho navzájem vidět.