Já ty "výchovy" neměla ráda všechny, tak jsem byla ráda, že na gymnáziu jsem se zbavila aspoň těch pracovních činností a ve zbytku byli vesměs chápaví vyučující (a na tělocvik ženy a navíc jsme byly holky zvlášť).

Teda až na našeho hudebkáře, který byl na zpěv taky překvalifikovaný. Problém nás mělo víc, tak se do toho vložila naše zlatá třídní s tím, že jeho hodnocení nezpochybňuje (to já taky ne, zpívat neumím), ale má dávat i jiné možnosti, jak získat známku.

Pak už to bylo v pohodě a na dotyčného ráda vzpomínám, přivedl mě k Marii Rottrové a Pavlu Novákovi. A na vyšším gymnáziu jsem si vybrala hudebku, učila ji naše zlatá zastupující třídní, která jinak měla tu druhou půlku třídy. Tam jsem věděla, že to bude v pohodě, ale většině třídy se asi do vkusu netrénovala.