Ahoj, soucítím. Opravdu velmi moc. Vím, jak ti je.

Je otázkou, zda vůbec můžete teď něco ještě dělat.
Jako první věc - drž se toho, že nejde o život. Nejde. Máš pořád přiměřeně zdravé a chytré a prima dítě. Navíc ti věří a svěřilo se ti.

Druhá věc - máte právo na to se ptát, být v šoku, potřebovat čas. Ale pokud to půjde, zkuste mít otevřené dveře - obrazně řečeno.

Pokud by syn byl přístupný, pokusila bych se ho směřovat k nějakému milému terapeutovi. K někomu, kdo s ním dokáže probrat situaci tak, jak to syn potřebuje. Aby si byl jistý tím, co dělá (vysoce citlivý, chytrý a AS - může klidně teprve dojíždět puberta, která asi mohla nastoupit později....???).

Jestli se ale pevně rozhodl, máte vlastně jen 2 možnosti - akceptovat nebo ne.

Každý jsme jiný, i děti, i rodiče. Ale věř opravdu tomu, že bude líp. Bude dobře. Všechno zvládnete.