Myšky se mi vždycky líbily. Kdysi na koleji mi potkánka nechával kamarád hlídat, když jel domů. Člověk si dal potkánka na rameno a ten se uvelebil, nebo za krkem, byl přítulný, hezky šimral čumáčkem.
Samozřejmě divokého potkana z kanálu někde venku bych se nedotkla.
Do kanclu v už bývalé práci nám často lezou myši. Firma je mimo město, u lesa, pole. Takže hlavně na podzim vniknou dovnitř a hledají si domov. Člověk hned vidí, že má u počítačové myši trus i jinde. Tak klademe pastičky. Jednou ráno přijdu do práce, a za držákem monitoru sedí myška, kouká na mě korálkovýma očkama a dělá, že tam není. Bylo mi jí líto, ale jakmile se uhnízdily někde v kumbálu, tak ten smrad hrozný za den,dva. Tak zas ty pastičky...