"Termix, promiň, ale to je od tebe krapet krutý"

Čumčo, dopustím se nevyžádaného zastání: Termix to Vážnému píše otevřeně, ale zcela pochopitelně z pozice člověka, který ví něco o tom, co je životní problém a jak se s ním úspěšně poprat. Celkem běžný života běh takovému člověku logicky jako problém nepřipadá.
Bez ohledu na to, že druhý může své relativně banální starosti subjektivně vnímat jako velké a má na to právo.
Já osobně si také myslím, že všechno, co Vážný popisuje, je prostě běžný život. A tipuji, že to ví i on sám. Zdravotní problémy, výchova dětí, práce, mezigenerační starosti... tohle všechno máme přece všichni. A všichni někdy zažíváme pocity, že je toho na nás moc. A někteří si o tom někdy chtějí povídat.