Ale tak to má z části být. Většina energie má jít po srsti.

Dcera měla a má vážnou poruchu imunity. Měli jsme na ni Příspěvek na péči. Syn byl šíleně ADHD s dalšími komplikacemi v neuro oblasti. Takže je dotlačit někam byla dřina. (Syna cpali do ZvlŠ.)

Akorát, že před těmi sto padesáti lety prostě pantáta a paňmáma žili s hospodářem na vejminku. Trochu pomáhali. A moc vysokého věku se nedožili.

Jak jsem někde slyšel alzheimer je daň za ATB. Ovšem to bych už asi od 4 let nebyl na živu já, od 6 moje žena, zřejmě by v dětství na žloutenku umřela moje mamka. A nebo na slepák. Syn a manželka by zemřeli při porodu na eklampsii. Dcera by se nenarodila.

A teď co s tou nerudovskou a malthuziánskou otázkou, co s námi...