Mám zkušenost s tím, že s postupujícím věkem lze opravdu počet návštěv u specializovaných lékařů snižovat. Dobře pamatuju, jak v době, kdy bylo mámě okolo 80, jsem s ní strávila v průměru nejméně půl dne týdně v čekárnách u praktika, na ortopedii, urologii, gynekologii, kardiologii, ORL, očním, a už ani nevím, kde ještě. K tomu samozřejmě vše ostatní, co potřebovala zařídit. Naštěstí jsem tehdy měla práci, kde jsem si do jisté míry mohla sama rozvrhnout pracovní dobu, ale i tak to bylo zatěžující a téměř všechno na mně.

Ale postupně jí i sami lékaři začínali říkat, že už pro zlepšení jejího stavu nejsou schopni nic udělat - máma to vždy brala dost úkorně, ale já jsem si oddechla. Na druhou stranu pochopitelně narůstala potřeba osobní péče. Máma posledních asi 10 let žila se mnou, ale chodila jsem do práce, takže jsme dost využívali terénní pečovatelskou službu - (ohřátí jídla, hygiena, někdy i doprovody k lékaři) a domácí zdravotní péči, která zařídila různé odběry krve, očkování, převazy apod.