A ano, hlavně ta souhra v rodině, to je podle mě klíčové.

Není to o tom, aby všichni "odpracovali" stejnou měrou. Ale aby si ujasnili, kdo co může.

Nás je bratranců a sestřenic (tj. vnuků a vnuček) 6. Někteří byli ještě malí, někteří na střední, někteří bydleli daleko. Tj. z této generace jsem oddřela nejvíc určitě já. Ale zase, moje máti bydlící na druhé straně republiky, určitě méně, než její sestry...

Jen jedna teta byla/je vdaná, takže chlapská práce byla holt bohužel jen na tom jednom strýcovi (zeťovi).

Já jsem se přistěhovala (byť už to bylo jen na poslední asi 3 roky) a byla na mě holt ta denní běžná péče. Ostatní (i já do té doby) víkendovali nebo vypomohli, když já jsem třeba nemohla. Do práce chodili pořád všichni, u nás nikdo nebyl nezaměstnaný nebo tak.

Jde o to si to nevyčítat, snažit se vyjít si vstříc a nějak si to podělit - podle konkrétních okolností v rodině. Fakt není třeba vést si statistiku, kdo kolik hodin "odpracoval".