"Ale na druhou stranu, spoustě z těch "tradičních manželství", jak jim říkáš, je v reálu dost prožrané zevnitř. A často to prostě někdy rupne. A někdy ne.
To, že to zvenku vypadá krásně a ideálně, vůbec neznamená, že to tak je."

Dari, já vím, že to máš hodně dané svou praxí, že ti lidé prostě řeknou svoje špinavé prádlo, tudíž to ovlivňuje tvůj náhled - dovolím si ale trochu oponovat, moje zkušenost je trochu odlišná:

jasně že spousta těch manželství má starosti, které zvnějšku nejsou vidět, on totiž starosti má úplně každej (z dětství, dospívání, první láska, zdravotní starosti, konfliktní situace v práci, trápení s rodiči a prarodiči, sourozenci, vlastními i nevlastními dětmi atd.).

Víš, jak já poznám šťastné manželské páry? Že se starají hlavně sami o sebe, o svoje starosti, bolesti, trápení a směřují k jejich řešení. S nikým se nepoměřují, nesoutěží, nikoho nepomlouvají, nikoho neanalyzují, nevybírají nikomu hnidy z kožichu. Starají se o svoje starosti, a i když je zatím mají a vznikají jim i nové, jsou vlastně spokojení.

Vysloveně nešťastní lidé naopak pořád někoho diagnostikují, pořád na někoho nevraží, pořád se s někým srovnávají a na ostatní koukají skrz prsty. Jejich problémy (osobní i partnerské) jim vyhnívají, protože spoustu energie vkládají do sledování svého okolí, kde by na koho sehnali pěkný drb.