"svět u nohou"

to muselo být hezké
já si teda spíš vybavuju pocit ztráty, strach z budoucnosti, paniku z toho, že musím opustit prahu a vrátit se domů... vlastně ta euforie byla kratinká a vzápětí se přetavila do hrůzy... já si až do konce nějak neuvědomovala, jak moc mám prahu ráda, jak moc mi bude chybět, myslela jsem si, že návrat domů je důvod k radosti, měla jsem domluvenou práci, těšila se na kamarády z dětství... a pak najednou mi to všechno došlo naplno...
pocit světa u nohou jsem nějak nestihla zažít...
ale vynahradila jsem si to, když jsem se pak zase do prahy po dvou letech vrátila, to byla neskutečná úleva ten pocit svobody, samostatnosti, krása