"Jaképak sžívání, vždyť jsme byli sžití už devět měsíců"

No jo, ale z břicha se nelinul žádný řev, v tom nastala tedy změna velká.

Syn nepochopil, že mezi "začnu pobrekávat hlady" a matka rychle běží, chystá se ke kojení a připravuje si plínku přes rameno na odříhnutí, je potřeba tak 10 vteřin, takže po prvním zabreknutí spustil takový ryk, že jsem se bála, aby si sousedi nemysleli, že ho mučím I dětská doktorka, která přijela na první kontrolu novorozence, se divila a jestli ho prý nemohl kousnout mravenec nebo jestli ho něco neštíplo

Já se tedy dlouhého sžívání (nebo nedostatečného sžití) bála jako čert kříže, tak jsem kojila jako o život, v duchu "kojením dítěte vzniká dobře láska, podporuje ji to", měla jsem hrůzu z toho, že neprolomím rodinné prokletí, naštěstí ten oxytocin a prolaktin fungoval dobře...občas jsem sama sebe přistihla, že na dítě šišlám a načesávám mu rozněžněle bizarní kohouty kartáčkem