Knedli, katastrofické sny o sportu se mi zdají také. Přijdu pozdě na start, nemám běžecké boty, nechám si na zádech batoh s převlečením, který měl putovat do úschovny, atd... ale tedy jen občas, a zničená z toho nejsem. Vzbudím se a musím nad tím jen s úsměvem kroutit hlavou. Momentálně mám nějaké reálné průšvihy v práci (ale nejsem doktorka medicíny nebo tak něco, takže jde o h...), vždycky je to primárně chyba někoho jiného, ale nesu za to částečnou odpovědnost (kontrola, spolupráce...), a víš co...........? Už mě to snad ani nenervuje. Holt dělám taky chyby, jako každý