Ropucho, také jsem to dlouho považovala z zvrhlé. I měření si kroků a hlídání se. Můj prostřední syn je ale takový badatel a pořád nás doma analyzuje. Jakmile se začnu trochu cukat a bobtnat, že jsem unavená a "nikdo" "nic" a "nikdy", tak to mám hned jak bumerang. Nasadil mi nejdřív svoje hodinky, pak do mne začal vandrovat skrze mé večerní kávy a ponocování, nakonec jsem dostala od Ježíška své vlastní hodinky a mlejnek na kafe. Mne nebaví ho mlejt a máme jen zrnkovou kávu, tak že když večer přijdu domů, nikdo mi kafe neumele, tak si ho nedám . Učím se, že všechno nemusí být hned a dětem nevadí, když nemají vyžehleno. No, že není navařeno se dá přežít, když je alespoň nakoupeno nebo se pospojujeme a oni i nakoupí. Pořád se učím, že všechno nemusím dělat sama, jen stačí říct třeba včas, že něco nestíhám nebo mám svůj vlastní program.

No, vrací se mi, jak jsem do dětí pořád vandrovla. Dříve kroutily oni očima nade mnou a dneska se to otočilo .