Mě už tedy nerozčilují ani kmitači ani zpomalené filmy, stáří mě nějak vyklidnilo a nejen, že rozumově chápu, že každý má svoje přirozené tempo a neuděláš nic, ale opravdu to akceptuji, nedere mě ani jedno.
Dřív mě opravdu víc nervovaly osoby pomalé. Hlavně v práci, ale i mezi kamarády.
Co snáším dosud špatně je, když se dospělý příčetný člověk zeptá na to samé několikrát dokola (jako v kuse, hned po odpovědi, ne že druhý den neb to mezitím zapomněl). Je to myslím také příznak ADHD nebo prosté nepozornosti - zeptá se, ale neposlouchá odpověď. Rozumím tomu, vím, že to nedělá schválně, ale stejně mě to točí