Já si tedy taky ty věci ohledně porodu a vlastní rodiny pamatuju poněkud bolestivě. Mámy hláška, že jestliže za mnou jde kamarádka, tak to bych si tedy měla doma vytřít. Prostě furt se k nám domů někdo z rodiny cpal na návštěvu (tchyně denně) a místo pomoci přišly rady typu: se nediv, musíš ho nechat vyřvat, hlavně ho nezvedej a nechovej (a uvař mi kafe). V jeden moment jsem tchyni řekla, že dítě není hračka, což muže pobouřilo. tak jsem měla taktiku: jde návštěva - jdu si lehnout.
Jen poslední porod v koroně byl od rodiny klid, jen ten bordel tedy doma mě zamrzel, a to, že si můj muž odmítl vzít volno z práce, aby se na něj kolegové nehněvali (věděl to dost dlouho dopředu :)).
Mámě i tchyni (obě ze školství) každoročně vysvětluju, že opravdu nemám v létě 2 měsíce volna a že nejsem rodině celé odpoledne k dispozici, nějak to nedovedou pobrat, a každoročně se diví.