jasně, já chápu, že tě netrápí ta pračka, ale právě přesně jak píšeš, že tě i po tolika letech zasáhne ta vzpomínka tak emocionálně... vůbec si to neumím představit... jo, jasně nějaké křivdy z minula mě občas dodnes štvou, ale právě - štvou, ne bolí... když mi někdo něco provedl, tak si to na něj třeba pamatuju, ale zase, už tam není ta emoce, jen to je v šuplíčku "nezapomeň, může se opakovat"...
je fajn, že si to uvědomuješ a snažíš se s tím nějak pracovat, ale dá se to vůbec? je to něco, co můžeš vědomě změnit?