Nedokončování nemusí být impulsivita.
U mne (inattentive) je to vázané na dopamin, který si neumím "představou, jak báječné to bude, až si odškrtnu, že hotovo", vyrobit.
Já zase třeba disciplínou přebiju pozdní příchody. Pozdě nechodím. Chodím totiž obvykle o hodinu dřív (z pozdních příchodů mám paniku). Svoje mládí bych definovala jako čekání... všude, protože jako hyperkompenzace blbého smyslu pro čas jsem prostě všude byla úplně iracionálně brzo. Je to stejnej problém s časem, jako mají ti, co chodí pozdě, akorát jinak kompenzovanej.