Čumčo, já mám spíš pocit, že si v sobě nese rodinnou zátěž v podobě myšlenky, že není dost dobrý, že všechno je jen podvod a jednou se přijde na to, že je úplně k ničemu a kdybych se nechala strhnout a něco mu vypálila, bylo by to to potvrzení, že měl celou dobu pravdu... Taková sebedestruktivní mise .. dřív jsem si myslela, že naopak by asi v tu chvíli bylo na místě projevit přijetí, ujistit ho, že je skvělý a miluju ho, ale pak to začínalo mít svůj stereotypní proces a bylo to častější... A já ztrácela nervy a byla z toho čím dál napjatější... Probrali jsme to pak několikrát i v klidové chvíli a shodli se, že je vlastně spíš lépe, když se do toho nenechám vtáhnout...
Ví, že to nesnáším, ale holt to na něj někdy přijde... (no moje pms je výrazně častější a kolikrát asi neméně náročné )