Beat, mrzí mě, že řešíš něco náročného, přeju, ať se Ti to podaří dobře zvládnout

Jinak jen tak koukat a nenchat plynout myšlenky umim, ale ne moc vsedě. Jednak je pro mě sezení dost nepohodlná poloha těla, který se vyhýbám, ale hlavně je pro mě těžký udržet tělo v klidu, stojí mě to dost fyzický námahy. A podstatně líp se mi nechávaj volně plout myšlenky, když se u toho nemusim namáhat :) Takže ideálně v chůzi, ev. třeba vestoje s nějakym pohupováním, nebo tak. Jdou i dopravní prostředky, tam se dá vydržet i to sezení, nebo třeba ve vlaku si chodim stoupnout k okýnku :)

Mobil (a kdysi knížky) používám předevšim jako hradbu proti sociálnim interakcim Někdy mi teda pábitelé vůbec nevaděj a klidně si popovídám, ale někdy jsem natolik sociálně vyčerpaná, že další konktakt už by byl moc, a tak se obrnim mobilem, a pak mě lidi neoslovujou. Když jen tak koukám, tak mě naopak oslovujou imrvére. Třeba v tramvajích je mi vyloženě líto nekoukat, jenže koukačů je asi nedostatek, a tak bejvám okamžitě zmerčena nějakym družičem

Koukám ráda do nikam, kdy ve skutečnosti koukám do svejch vnitřních krajin, ale koukám ráda i na svět, na vodu, na oheň, na listy, na oblohu, na zazímavý detaily a poezii všedního okolí, na lidi, na zvířata... na příběhy. Do různý míry to provázim vnitřnim sněním. A potřebuju to ke svýmu spokojenýmu žití. A vlastně to potřebuju i k práci, protože nápady jsou plaší návštěvníci a když se na ně tlačí, tak se vyhnou pozvání :) Přicházej, když se necítěj manipulovaný