Umím a miluju to. Od malička často jen tak koukám. Prostě si někam sednu nebo lehnu a buď na něco koukám nebo třeba zavřu oči, poslouchám a čichám. Třeba taková jarní louka se spoustou hmyzu a ptáků, po nebi plynou mráčky... Nebo chvíle u řeky, soumrak či rozbřesk. Po obědě ležet pod pergolou a sledovat tvary mraků nad hlavou.Někdy si jdu lehnout do ložnice na postel a chvíli jen tak koukám. Několikrát denně koukám z okna, máme krásný výhled do přírody. Koukám na hvězdy, na barvy nebe.
Strašně ráda jezdím hromadnou dopravou - městská, autobus, vlak, kdy mám čas jen pro sebe a své koukání. Ráda se dívám na ubíhající krajinu, poslouchám lidi. Nebo klidně sedím na nádraží nebo v čekárně, koukám a zažívám plno příběhů odehrávajících se kolem mě.
Nevadí mi být sama se sebou, nic nedělat a jen koukat. Miluju to a potřebuju to.

Celé dětství, mládí a dospělost jsem k tomu někdy přidávala tzv. denní snění - své vlastní příběhy ve své vlastní hlavě, třeba i opakovaně nebo na pokračování.

Koukání potřebuju jako prase drbání a jsem šťastná, že mám jen tak na co koukat na této krásné planetě a jen tak si být.

Ale někdy, když jen tak kouká můj muž, tak mu řeknu : Co děláš ??!!"
A on mi řekne:" Jen tak si koukám." A já :