Já jsem asi hrozně jednoduchý člověk, navíc jsem řešič. Takže radost je na mě znát na první dobrou a musím se brzdit abych povídáním o úspěšném projektu, nové dovednosti, báječné knížce neotravovala okolí moc usilovně. Trápení se snažím vyřešit nebo se s ním srovnat, resp. srovnat se co nejrychleji s jeho následky, už umím říct ne, jsem utahaná, nepomůžu ti, nepůjdu tam, tohle dělat nebudu (to bylo dřív největším zdrojem mých problémů). Na většinu věcí mi dělá posluchače manžel, v poslední době u závažných rozhodnutí, která jsem dělala byla kamarádka ve smyslu že jsem jí předestřela problém, řekla i jeho řešení a pokud mi to dávalo smysl i když jsem to takhle vyventilovala nahlas, řešení jsem použila.