Těžké téma. Jak kdy a jak komu. Umím na sebe říct i ty blbý a hodně bolavý a nepříjemný věci. Ale jinak se většinou s tím peru nejdřív sama.
Manžel funguje skvěle v těch problémech, které mají nějaké racionální východisko. A chápe, když je mi z něčeho mizerně. Není to ale na svěřování se. On se takřka nesvěřuje. Takže mu ani nechci házet na hlavu moje "depky".
Jsem dobrý posluchač, vydržím sdílet hodně strastí a nových věcí s kamarádkami. A občas to prostě je i o mě. A poslouchá zase kámoška. Radosti se sdílí taky.