Monam, asi je to různé, můj manžel je taky jedináček a nikdy po sourozenci netoužil, ani nebyl nějak doma přehnaně sledovaný a opečovávaný. Asi i proto, že se rodiče pak rozvedli a on bydlel sám s mamkou a babičkou, mamka byla dětská lékařka.
Já jsem stejný ročník jako ty, mám tedy o rok mladšího bratra a jsem asi ráda, že ho mám, byť se spolu moc často nevídáme, ale stačí nám, že o sobě víme. Naši měli za cíl spokojený život nás všech, takže nic nehrotili, moje mamka byla celou dobu v domácnosti, podnikali jsme spoustu věcí a tím, že naši byli oba jen vyučení, tak na nás ani nevyvíjeli žádný větší tlak ohledně školy, že by měli nějaké ambice, čeho bychom měli dosáhnout apod.