Já jsem jedináček a nikdy mi to nevyhovovalo, zejména ne ta přehnaná pozornost rodičů. Každá blbost se u nás řešila. Rozhodně jsem vždycky chtěla pokud to půjde alespoň dvě, ale ideálně tři děti. Ale moje děti už říkají, že chtějí raději méně dětí, max dvě, spíše jedno Sourozenci jim brnkají na nervy. Ze své zkušenosti nicméně vím, že trochu podivní rodiče (a v očích svých dětí jsme určitě všichni trochu podivní) v kombinaci s jedináčkem může být nebezpečný koktejl. Jde hlavně asi o míru těch podivností. Dnes jsou rodiče více zabráni třeba do pracovních aktivit, ale já se narodila v roce 74, moji rodiče měli dva životní cíle: mě a moji výchovu a pak ještě vařit. Neříkám, že všichni rodiče jedináčků to měli stejně, ale u nás to bylo fakt na palici a po maturitě jsem z domova ráda utekla.