TaJ - syn se narodil 10 týdnů před termínem a dost dlouho byl úplně sám, jen s mými každodenními návštěvami po celou povolenou dobu (která byla ovšem dosti krátká)... Samozřejmě byl dlouho "neodložitelný", pochopitelně částečně i jistě mým pocitem viny a mými pronášenými sliby: "až mi to dovolí, už tě nikdy neopustím, budu pořád s tebou...".

Víc než půl roku se nedal fakticky položit z ruky, nebo by řval (nebo spal). Když jsem hodně později si občas troufla odjet přes noc, tak pravidelně dostal horečku a zvracel. V posteli se mnou spal pravidelně do 11 a dodnes je to mazel, potřebující kontakt. Jak moc je to tím traumatem porodu a poporodu a jak moc jen "výchovou", to těžko odhadovat.

Ale vědoma si svých slibů, tak ho nevyháním a neodháním, i když už je větší, než já.