TaJ, já jsem taky jedináček a nikdy jsem po sourozenci netoužila, byla jsem ráda, že mi nikdo nebere hračky, nikdo mě neboje, že si můžu hrát a číst zcela nerušeně. Měla jsem kamarádky a měla jsem je velmi ráda, ale taky jsem si vždy psychicky odpočinula sama doma. O prázdninách jsem jezdila do Beskyd na chatu, kde jsem byla se stejně starým "bratrancem" - vnukem maminčiny sestřenice. Měla jsem to moc ráda, těšila jsem se tam a užívala si to, ale koncem prázdnin už jsem se těšila zase domů, na to, že budu sama a budu mít klid. Jediný čas, kdy jsem litovala, že nemám sourozence, byl po maminčine smrti, to jsem si říkala, že by mi pomohlo, kdybych měla někoho, kdo by ten smutek zažíval se mnou.