Myslím, že není rodina, kde by nebyl žádný problém. M8m tři děti, komplikované jsou všechny, jen každé jinak. Spojuje to diagnóza ADHD, ale každé ji má v jiné formě a projevuje se jinak. Nejstarší dítě mělo problémy už od narození, jsem ráda že je na tom tak, jak je. Naštěstí je celkem cílevědomá a dříč. Prostřední byla také komplikovaná už od narození, ubrečená, vzteklá, všechno negující. Ne takovým tím běžným způsobem, ale 100X jinak. Ona je přesně to dítě, které ani ve 13 letech nepřijalo, když jsem začala chodit do práce (začala jsem, když byla ve čtvrté třídě) a systematicky mi to vyčítá. Ví, že v práci nemohu zvedat telefony, takže mi systematicky stále volá. Když to neberu, píše. Naštěstí na to asi do odpoledne zapomene, protože pak už nic nechce. Ve čtyřech letec se psychicky zhroutila, od té doby chodí na psychoterapie a poslední tři roky i na psychiatrii. S nastupující pubertou s tím, že se naše domácnost začala každý večer měnit v bojiště, dky všem bylo špatně, nikdo nespal a všichni jsme se jen klepali jsem byla nucena přistoupit na druh medikace, který bych nikdy nechtěla. Bere to asi tři měsíce, ale doma můžeme volněji dýchat. Nejmladší je naše nejbystřejší dítě s komplikovanými SPU a z toho vplývajícím nízkým sebevědomím.