Ennywan,
my se všichni na těch dětech samozřejmě podepisujeme. To je ta zodpovědnost, která mě vždycky děsila.
Mně pomohlo mít další děti, protože do té doby jsem si myslela,že já prostě neumím, nezvládám, vychovávat dítě. Taky mi to bylo předhazováno a bylo evidentní,že ostatní rodiče to zvládají líp, ty jejich děti se chovaly normálně, moje ne.
A pak jsem najednou viděla,že u těch dalších dětí je to jinak.Že nemusím dělat vůbec nic a všechno klape. Ze je to vlastně úplně jednoduchý
A po letech boje jsem a další čas zjistila,že výchovou ovlivníš nějaké věci,ale rozhodně spíš málo.Nebo ne zcela zásadní věci. Ty děti přijdou s něčím na svět a ty můžeš fungovat jako nějaký vzor,tvůj způsob života může fungovat jako vzor nebo stopa, ale jinak je prostě důležitý přijmout je takový, jaký jsou.Nenechat si převracet naruby svůj vlastní život, ale nebejt nešťastná z toho,že to není úplně tak, jak bych chtěla.
Případně v tom najít i nějaká pozitiva, byť se to někdy zdá nepředstavitelný.