To byl příklad - kytka,kitka

A ano, my to opravdu slyšíme. Že ty - Čech - ne, není úplně můj problém...

Sama jsem psala, že mám zkušenosti s tím, že Češi i/y slyšet neumí (dobře, tak je neumí rozdílně vyslovit), my ano.

Moje dítě v první třídě psalo správně i/y podle sluchu zcela automaticky, mýlil se v minimu případů...

Jak se začali učit pravidla - hlavně vyjmenovaná slova a tím pádem i slova, které v životě neslyšel, tak začal dělat strašně moc chyb i ve slovech, která dříve psal správně automaticky.

Když měl doplňovat doplňovačky, tak tam sekal chyby. V diktátu ne.

To, že něco neznáš, neznamená, že to neexistuje.

slyšíš Krabice nebo Krabyce? Furt pro mě to bylo jednodušší, než s ním řešit, aby si přeříkal všechna vyjmenovaná slova a přemýšlel, jestli to není k něčemu příbuzné... (v době, kdy se to učili, dneska už to má nějak zafixované, ale ten sluch na i/y je podle mě lepší a důležitější).