Kat, jak to chceš zařídit, aby všechno bylo lepší?
Za komoušů jsem byla dítě a líp nebylo. My jsme doma byli tři sourozenci a hlad jsme měli pořád. Neměli jsme školní pomůcky, spolužáci na nás koukali dost blbě, byli jsme nejspodnější spodina. O dalších významných věcech mlčím. Navenek ale chudoba neexistovala a nebyla žádná pomoc. Dnes jsou přeci jen různé sociální dávky, neziskovky jako třeba Šatník a věřím, že funguje Ospod.
V devadesátých letech jsem pracovala jako lektorka v britské jazykové škole a dokud jsem nepotkala manžela, se kterým jsem bydlela, nezvládla jsem bydlet sama. Nevydělala jsem ani na ten pronájem. Bydlela jsem vždy v bytě s dalšími lidmi, většinou zahraniční lektoři z té šoly, a modlila se, aby se najednou nesebrali a nezmizeli. Protože další měsíc bych nezaplatila nájem. Nebyla možnost si zapsat trvalé bydliště a rozhodně tak nebyly dávky na bydlení. Dnes jsou ty možnosti pomocí lepší.
Mě mrzí, že si člověk sám nemůže koupit bydlení, ale jak z toho ven? Je velká nespravedlnost, že spoustu bytů mohli lidé za pakatel zprivatizovat a třeba obratem za velké peníze prodat. Jsem z chudého regionu, kde trh s bydlením ovládnul Bakala a firma RPG. Tam totálně selhala tehdejší socdem vláda.
Chudí byli, jsou a budou po celém světě. Pokus o socialismus a všem stejně tady byl.
Jak konkrétně byste chtěly vše tady změnit?
Já teď konkrétně opravdu učím množství hodin, které je naprosto scifi, ale totálně trpí můj soukromý život. A mám extrémní výčitky svědomí, že se mám dobře.