beat, ano, vždycky jde o to, jestli to, co děláme pro druhé, děláme proto, že tu činnost máme rádi, nebo nám aspoň připadá jako ne nepříjemná nebo jestli to děláme z pocitu povinnosti, ačkoliv pro někoho jiného bychom to dělat nechtěli...
a myslím, že i ty děti tohle cítí a vnímají... a tak někdy nachystám svačiny pro všechny, někdy jen pro sebe s mužem, a jindy pro nikoho... stejně tak někdy děti něco připraví pro mne, jindy jen pro sebe nebo ani to ne... myslím, že nejhorší je podlehnout pocitu, že něco musím udělat, jinak nebudu správná matka - to je pak asi cesta do pekel... ale teda v tomhle mám výhodu hrozně líného tvora, málokdy se nechám donutit k tomu, abych dělala cokoliv navíc, když se mi nechce
pravda, občas si tak trochu vyčítám, když čtu nebo vidím, čeho všeho jsou jiné matky schopné, ale ani to mě nebaví tak dlouho, abych se přemohla