Tatramelko, úplně jsem se při čtení dojala. Mno.. chápu, dcerka je ještě hodně mladá.. Jak to máš do Phy daleko? To je moc dobře, že za ní jezdíš.

Já měla děti doma do 23 resp, 25 let jejich věku a bylo to tak nějak fajn pro všechny, že nešly ani moc brzo, ani úplně extra pozdě. A tím nemyslím vzhledem k nějakému srovnání s někým jiným, nebo "pravidlům", ale tak akorát pro naší rodinu. Bylo mi smutno, ale nějak přirozeně a poměrně krátce. A měla jsem taky radost, že se jim daří, jdou tam, kam se těší a často se vrací. Nejvíc mi asi chybí doma děti v tom, aby jedly to, co udělám. Protože taky ráda vařím a peču. Takže jim to pořád balím do krabiček, když dorazí, nebo se někde setkáme za jiným učelem, a k tomu jim vezu buchty. Jeden potomek bydlí směrem, kterým jezdíme na chalupu, takže to se tam vždy stavíme se zásobami proviantu. Ony jsou nadšené a já taky. Mně tohle jako mladé chybělo, nikdo mě nezásoboval ničím.

S tím střídáním pohybu to mám taky, některou zimu chodím hodně plavat, jindy méně. Pilates, jogu mám taky ráda. Vlastně všechno mám ráda.