Rose

Kněžno, tvé dětství BYLO normální.
Normální v tom smyslu, že nijak zásadně nevybočovalo z většinových standardů.
Sama píšeš, že jsi viděla podobnosti vaší rodiny s rodinou v nějakém filmu. Právě proto se asi takové rodinné modely objevují ve filmech, že je jich hodně a hodně lidí se s nimi identifikuje.
Dítě vyrůstající v úplné, kultivované, láskyplné rodině, kde jsou všichni na výši, nikdo se s nikým nehádá a každý jedná vždy příkladně jako podle psychologické příručky, je spíše utopický ideál.
Většina dětí se narodí průměrným lidem, kteří chybují v komunikaci, ve vztazích, ve výchově... ale snaží se, jak umějí. Děti se s tím musí popasovat, musí se zorientovat ve vlastní rodině i mimo ni, postavit se na vlastní nohy a zaujmout k životu vlastní postoj.
Ty měj na paměti, že nejsi zodpovědná za život svých rodičů, jsou dospělí, jejich vztah je jejich věc a jejich životní styl je také jejich věc. Přemýšlení o jejich rozvodu nebo nerozvodu není tvůj úkol. Ty si buduj svůj vztah podle svého přesvědčení a rodičům buď nápomocná, budou-li potřebovat, ale jak píše Rose, neber na sebe roli soudce nebo mediátora jejich vztahu. To si oni musí řešit mezi sebou, případně s odborníkem, když budou chtít.