"...já jsem tady ty řízené hádky nikdy nepochopila. Přece když můžu racionálně uvažovat, tak se nehádám. Nehádala jsem se v manželství často, ale když už, tak to byl výbuch neřízených emocí, kdy jsem absolutně nebyla schopna myslet."

Přesně tak. Můj muž se se mnou taky nikdy nehádá. Vždycky se na všem domluvíme. Ale občas mě vytočí nějakou hodnotovou věcí nebo něco není tak, jak zrovna očekávám a to si teda neřízeně nezřízeně zařvu. Ale jakože fakt hodně, chovám se jako šílenec.

Ale nedělala jsem to nikdy před dětma a nikým cizím, vždycky jen v soukromí. Jdu třeba do koupelny. A není to hádka, ale ozdravný hysterický výlev mých emocí.

Poznamenává to jenom psa, ten si zakrývá pacičkama ouška a těší se, až mě to přejde. Já se před ním pak stydím . Před mužem ne, ten si to zasloužil .