Federiko, já to měla taky tak. Já raději tu matiku, češtinu nebo ruštinu než pracovní činnosti, vaření, dílny, pozemky, tělocvik - brr!
Matně si pamatuju, že na prvním stupni jsme se učili vyšívat křížkovým stehem na kanavě a taky plést jakousi tašku u barevné slámy. A naučila jsem se hackovat řetízek, krátké a dlouhé sloupky jsem už nepochopila. Vaření jsem nenáviděla a když jsem si všimla, že učitelka nedělá žádnou prezenci, tak jsem tam přestala chodit. Kdyby se na to přišlo, měla bych asi velký průšvih, tolik neomluvených hodin, ale nikdo si toho nevšiml. Učily jsme se vařit dohromady holky ze všech tří tříd, tak že jedna chybí, se ztratilo a nikdo mě nepráskl. Taky jsem nenáviděla pozemky, rytí, vytrhávání plevele, práce v odporném skleníku, kde jsem se dusila. Vždycky jsem se dobrovolně prohlásila na zalivani květin ve škole. Mohla jsem to dělat sama, svým tempem, nikdo mě u toho nesledoval a nenadával mi, že to dělám blbě. Co jsem ještě nesnášela, byla v 9. třídě péče o dítě. Mě to vůbec nezajímalo, byla jsem přesvědčená, že dítě mít nikdy nebudu, zvlášť, když se kvůli tomu musí dělat ty odporný věci. Zlatá čeština, ruština, dějepis, zeměpis, i ta matika, fyzika a chemie mě bavila víc, než toto!