Já bych to tehdy pro radost měla. Měli jsme jiskry i pionýra z domova zakázané a hrozně mi to vadilo. Připadala jsem si vysloveně vyloučeně. Přitom nikdo z učitelů ani ze spolužáků mi nikdy ani nenaznačil, že by to bylo špatně, ale chodili tam ze třídy skoro všichni, jen já ne a nechápala jsem, proč nesmím. Byli mi šest let a netušila jsem, že je za tím kroužkem nějaká politika. A reálně se tam asi nic politického neprovozovalo, bylo to v 88 roce a nikoho z vedoucích puberťáků to nebralo. Občas jsem šla si šla tajně hrát mezi dav dětí do pionýru místo své snobské soukromé hodiny klavíru s členkou filharmonie. No, soudruzi by ze mě měli radost.