Jo já, jako polodisidentské dítko jsem mezi 5.-6. třídou usoudil, že mi nejde ruština a že tábor se sovětskými pionýry by byl řešením. Tož jsem si k hrůze rodičů prosadil tábor SČSP z našeho obvodu. Tam jsem ovšem měl několik přidrzlých poznámek vůči vedoucícm, především jsem se jich ptal, kolik jim za to platí.

Netušil jsem že je tam nalezlá celá jedna bolševická famílie až po jejich mladé dospělé, co nám vedli oddíl. (Bylo to v ČR a kluci byli z Ukrajiny a z Litvy, myslím.) A už vůbec jsem netušil, že matka rodu je sekretářka komise Českého fondu výtvarných umění, před kterou otec musel nechávat schvalovat všechny projekty, včetně kvality provedení, ceny atd. A ta se rozhodla to dát otci sežrat na nějaké komisi, kam nesl svoje projekty. Už to vypadalo zle až se ozval nějaký komisař, zasloužilý umělec, architekt a milou paní poslal do ... Že jsou tam od něčeho jiného, tohle ať si řeší třeba na třídní schůzce. Otci už tedy nikdy moc na ruku nešla.

A ještě k tomu jsem si tam svévolně vyměnil pionýrský šátek se sovětskými pionýry, k čemuž jsem předem nepožádal o svolení a tím podle skupinové vedoucí zneuctil pionýrskou symboliku. Málem mi neprodala nový a rozhodně jsem nesměl nosit ten sovětský (byly víc do oranžova).

Jojo, byl jsem takový schizofrenní, z domova jsem samozřejmě věděl o okupaci, o tom že SSSR je zlo. Ale zároveň jsem si to chtěl osahat, dostat se dovnitř do systému, zda je to takové zlo. Málem mne pak ve 14 vyšetřovali, protože jsem dělal pomocníka vedoucímu turisťáku v rámci naší školy. A on zneužíval holky. A tehdy se mne skupinová vedoucí ptala, zda jsem něco na tom jediném výletu, kde jsem byl v 8, třídě po přijímačkách, neviděl. Zpětně mi došly nějaké jeho kecy, ale byl jsem malý trumbera... Takže zřejmě SNB řekla, že nic nevím a že není třeba mne do toho tahat. Po pár letech mi to někdo vysvětlil, že ho pak zavřeli.